ProCarodejky.cz Kniha · Autor · Ukázky · Blog · Otázky a odpovědi · Říkají o ní · Hry 
 
Kniha

Polepšovna pro čarodějky

Kniha s magickým příběhem

Čarodějku Alici, hrdinku této knihy, už zná více než 1,5 milionu lidí po celém světě a další stále přibývají. Její příběh ožil ve hrách pro mobilní telefony, tablety i počítače a byl přeložen do řady světových jazyků.

Aliciny fanoušky uchvátil příběh o dívce, která jednoho dne náhle zjistila, že má čarodějné schopnosti - a za trest se ocitla v polepšovně pro čarodějky. I když už chvílemi ztrácí naději, tuší, že když se nevzdá, možná toho díky svému talentu pro magii dokáže v životě mnohem více, než by ji kdy bylo napadlo...

 
Autor

Petr Mandík

Když milujete příběhy

Petr se jednoho dne pustil do tvorby mobilní hry plné magie. Její hrdinkou se stala mladá čarodějka Alice, jejíž příběh nakonec dal vzniknout nejen hře a jejím dvěma pokračováním, ale nyní se také - ve výrazně bohatší podobě - objevuje v knize.

Hry o čarodějce Alici přinesly Petrovi nejedno překvapení: Zaujalo ho třeba, že je hrají jak děti, tak dospělí, a to nejrůznějšího věku. Že si je oblíbili jak dívky, tak chlapci. A že je hra stále populární i tři roky po svém vydání.

Petra psaní baví. Knižně už vyšla například jeho sci-fi Příště se zmrazit nenechám, je ale také autorem řady článků pro papírové i on-line časopisy - o vědě, o počítačích nebo o cestování. Právě cestování je ostatně Petrovou další vášní...

 

Pošli nám magickou poštou svou e-mailovou adresu a my ti dáme vědět o všech zajímavých novinkách ze světa magie i z Polepšovny pro čarodějky. Hlavně ti ale pošleme zprávu, až Polepšovna pro čarodějky vyjde, aby ti neutekl tvůj výtisk... Posílání novinek si samozřejmě můžeš kdykoli odhlásit.

 
Ukázky z knihy

Přečtěte si ukázky z knihy Polepšovna pro čarodějky

Alici probudila zima. Otevřela oči a zjistila, že je zpátky v pokoji. Zkusila pohnout rukama a potěšilo ji, když zjistila, že už není k ničemu přivázaná. Pomalu – a přitom nejrychleji, jak to jen dokázala – slezla z lehátka, opatrně došla ke své posteli, lehla si a zabalila se do deky.

Stejně se ale klepala zimou. A cítila se zvláštně. Zvláštně nepříjemně.

Jak dlouho tohle můžu vydržet? Jak dlouho bude trvat, než dopadnu jako ta holka na vedlejší posteli? pomyslela si.

Po dlouhých minutách zima začala pomalu ustupovat a pak se Alici v dece kolem těla konečně rozlilo příjemné teplo. Někdy v té chvíli musela na pár okamžiků usnout, protože když opět otevřela oči – a zdálo se jí, že je měla zavřené opravdu jen chvilku – na vedlejší posteli seděla paní Červená a krmila její spolubydlící kaší z misky.

Nijak se s tím nepárala. Dívce tekla kaše po bradě i po krku a Alice přemýšlela, jestli ta holka vůbec něco spolkne.

Nebyl to pěkný pohled.

„Kde mám oblečení?“ zeptala se po chvíli váhání.

„Tam, kde sis ho nechala,“ odpověděla žena stroze.

Takže se někde válí mokré, pomyslela si Alice hořce.

„Dostanu taky něco k jídlu?“ zeptala se zase po chvíli, když se při pohledu na jídlo – i přesto, že kaše vypadala dost nechutně – ozval její žaludek.

„Jídlo si musíš zasloužit, holčičko.“

Alici se chtělo brečet. A to už se jí dlouho nestalo. Zaťala pod dekou pěsti, ale to bylo všechno, na co se teď zmohla.

Proč právě ona? Proč se tohle musí dít zrovna jí?

Po očku sledovala krmení na vedlejší posteli. Šlo to čím dál tím hůř a nakonec paní Červená další pokusy vzdala. „Abys neřekla, že jsme na tebe zlí, můžeš dojíst zbytky po Sáře,“ řekla, jako by Alici prokazovala kdovíjaké dobro. Pak se zvedla, s hlasitým klapnutím položila misku i se lžicí na stůl a odešla.

Aha, tak ta holka na vedlejší posteli se jmenuje Sára. Alice ještě chvíli trucovala, ale pak se přece jen zvedla z postele a šla se podívat, kolik toho v misce zbylo.

Nebylo toho moc.

A nevypadalo to pěkně.

Hlad byl ale silnější než ona, silnější než obraz poslintané Sáry. A tak – opravdu jen s lehkým zaváháním – vzala do ruky lžíci a zhltla zbytek něčeho, co vypadalo i chutnalo jako kaše z hodně starých brambor.

Pak zase na chvilku zaváhala – a nakonec misku ještě vylízala.

Jako pes, pomyslela si.

Pořád se cítila slabá, ale i přesto s ní zase začínal lomcovat vztek.

Proč je tady? Vždyť přece nic neudělala! Tak proč se k ní chovají takhle!?

Rozčileně chodila po malém pokoji od stěny ke stěně a horečnatě přemýšlela...

Venku vládla čím dál tím větší tma a Alici se honily hlavou nejrůznější myšlenky. Cítila se strašně unavená, ale netroufala si ani na chvilku zavřít oči, protože se bála, že by se už také nikdy nemusela probudit.

Nebo aspoň ne jako ta dívka, kterou až dosud byla.

Když už hrozilo, že ji únava opravdu přemůže, začala pomalu chodit po místnosti.

Sem a tam.

Tam a sem.

Sem. A tam.

V jednu chvíli se opřela o stůl. Jen na chvilku si odpočine...

Usnula vestoje. Jakmile se ale začala sesouvat k zemi, probudila se.

Jak dlouho má ještě čekat? Zdá se, že všude kolem už panuje ticho.

Jsou ale dozorkyně opravdu pryč? Jestli teď Alici chytí...

Ne! Teď ji prostě chytit nesmějí! Raději ještě chvilku počká.

Opatrně vytáhla zpod oblečení svazek klíčů a po hmatu zkoušela odhadnout, který z nich kam patří. Tenhle by mohl odemykat zámek pokoje. Nebo tenhle. A tady ten místnost, kde pracovala. Který z nich ale patří k hlavním dveřím?

Těžko říci.

Ještě chvíli klíče osahávala a pak se rozhodla, že už nemá smysl dál čekat. Potichu popošla ke dveřím a soustředěně naslouchala. Na chodbě bylo ticho. A tak zkusila do zámku opatrně vsunout jeden z vytipovaných klíčů.

Nehodil se tam.

Druhý.

Zase nic.

A co tenhle?

Třetí klíč konečně vklouzl na místo, a když jím Alice otočila, ozvalo se hlasité cvaknutí. Nejhlasitější cvaknutí zámku, jaké kdy slyšela.

Tohle muselo vzbudit všechny lidi na kilometry daleko!

Zatajila dech a napjatě poslouchala. Na chodbě ale dál panovalo ticho.

Otočila klíčem ještě jednou. Další hlasité cvaknutí a další nekonečná chvíle čekání.

Z chodby se zase neozval ani ten nejslabší zvuk.

Opatrně stiskla kliku, pootevřela dveře a vykoukla ven z pokoje. Chodba se teď utápěla v téměř dokonalé tmě.

Alice byla rozhodnutá nezdržovat se tu déle, než bude nezbytně nutné. Což znamenalo, že se rovnou, krůček po krůčku, vydala směrem, kde tušila hlavní dveře.

Narazila na ně dřív, než čekala. Rychle je ohmatala a během chvilky našla kliku i zámek.

Ano, to jsou ony. V tuhle chvíli ještě ani netušila, že je s nimi něco špatně...

Do ticha noci se ozvala rána a po ní zvuk tříštěného skla. Alice sebou ve spánku trhla a vzápětí se probudila.

Otevřela oči.

Po stěnách kolem ní divoce tančily strašidelné stíny a vzduch byl cítit štiplavým pachem.

„Já jsem ti to říkala: Nechoď děvenko k rokli, nechoď tam, nechoď tam...“ uslyšela cizí ženský hlas. Rychle pohlédla směrem, odkud přicházel.

U kamen ve středu místnosti stála stará čarodějnice a hleděla na Alici. Vlasy jí zakrýval květovaný šátek a v ruce držela baňku s jasně žlutou tekutinou. Když se Alice v posteli nadzdvihla, aby na ženu lépe viděla, objevila i zdroj hluku, který ji vzbudil: Na zemi vedle kamen spatřila střepy další baňky a kolem nich louži kouřící hnědé tekutiny.

„Ale ty ne,“ pokračovala čarodějnice ve své řeči, „ty si prostě nedáš říci. A vidíš, jak to dopadlo.“

Alice se na ni znovu podívala: Proč si ta žena myslí, že se spolu znají? Teď, když o tom přemýšlela, jí také přišlo zvláštní, že tu ta čarodějnice klidně stojí, vaří si lektvary u kamen a vůbec se nediví, že v její posteli leží nějaká cizí holka.

Tohle celé je divné.

„Proč jsi jen k té rokli chodila? No tak řekni, proč? Proč? Proč?“ láteřila čarodějnice.

„Musela jsem k ní, abych se dostala sem,“ odpověděla nakonec Alice nesměle.

Teď se žena zarazila a pátravě si ji prohlížela. Po chvíli, jako by se jí v hlavě něco přepnulo, ztratila svůj starostlivý výraz a začala se usmívat. „Zítra půjdeš do bažiny pro byliny. Budeme vařit lektvárky,“ pravila.

Alice váhala, co na to říci. Pak si ale představila, jak těžko se sem dnes dostávala a rozhodla se opatrně odporovat: „Promiňte, ale já bych se v té bažině nerada utopila.“

„Proč by ses, safraporte, topila? Máme přece zásobu sušených pempolišek! A zaklínadlo swamproa wherea už znáš od svých čtyř let! Taková chytrá holčička jsi byla!“

„Pempolišky?“ váhala Alice.

„Pempolišky! Tady jsou, přece!“ a čarodějnice ukázala na jeden ze sáčků na stěně, ze kterého koukaly Alici neznámé sušené květiny trochu podobné pampeliškám.

„Ale dost řečí, Lýdie, teď už spi. Zítra si promluvíme!“

„Lýdie?“ zašeptala Alice pro sebe.

No dobrá, ta čarodějnice má pravdu. Proberou to zítra.

A než to stačila domyslet, zase usnula.

--

Ráno Alici probudil zpěv ptáků. Netušila, kolik může být hodin, ale za okny už bylo světlo.

Nepřikrývala jsem se včera večer peřinou? napadlo ji, když zjistila, že tu teď žádná přikrývka není.

A nelehala jsem si včera večer do postele?

Alice s překvapením zjistila, že leží na tvrdé zemi.

Když se rozhlédla kolem, nebylo tu nic z toho, co si pamatovala ze včerejška...

 

Tip: Tady najdeš všechny ukázky i blogové příspěvky, pěkně stránku po stránce.

 
Petrův blog

Přečtěte si zajímavosti z Petrova blogu

Vítejte na novém webu
Zvláštní odměny pro věrné
Krok za krokem
Cesta knížky ke čtenářům
Alicin zvláštní příběh
Jak to vlastně všechno začalo
 
Otázky a odpovědi

Kdy kniha Polepšovna pro čarodějky vlastně vyjde?

Text knížky je již napsaný a nyní kreslířka pracuje na obálce a připravuje se sazba. Jestli se něco nepokazí, knížku dostanete před Vánoci 2019.

Co má společného kniha Polepšovna pro čarodějky s hrami o čarodějce Alici?

Příběh knížky Polepšovna pro čarodějky vznikal společně s hrami Alice: Polepšovna pro čarodějky a Alice a Dračí magie. Knížka však obsahuje daleko propracovanější příběh s řadou Aliciných dobrodružství, která se do her nevešly.

Jak bude kniha Polepšovna pro čarodějky vypadat?

Chtěli bychom, aby byla knížka nejen zajímavá a zábavná, ale i hezká na pohled. Proto bude vázaná v pevných deskách a s barevným přebalem, příběh se odehrává na přibližně dvou stovkách stran.

Proč sem mám vložit svou e-mailovou adresu?

Rádi bychom všem fanouškům Alice a Polepšovny pro čarodějky sem tam poslali zprávu, co je nového - a těm, kteří budou mít štěstí, i drobné dárky. Moc by nás těšilo být s vámi v kontaktu, ale kdyby vás to snad později přestalo bavit, samozřejmě vám novinky o Alici přestaneme posílat.

 

Pošli nám magickou poštou svou e-mailovou adresu a my ti dáme vědět o všech zajímavých novinkách ze světa magie i z Polepšovny pro čarodějky. Hlavně ti ale pošleme zprávu, až Polepšovna pro čarodějky vyjde, aby ti neutekl tvůj výtisk... Posílání novinek si samozřejmě můžeš kdykoli odhlásit.

 
Co o Polepšovně pro čarodějky říkají...

Níže jsou recenze od skutečných lidí, kteří Polepšovnu pro čarodějky nezávisle hodnotili na Google Play. Z Google Play jsme hodnocení převzali v doslovné podobě.

Emma: Bomba stahujte je to super ten příběh je krásný úžasný kdyby šlo dát milion hvězdiček dala bych nejlepší hra ever chci poděkovat vývojáři který stvořil tuto krásnou hru.

Jaromír: je to užasná hra

Andrea: Dcera, která nerada čte byla natolik zaujatá příběhem, že s radostí četla pokyny hry. Proto jí budu stahovat další díl. Hra je super! Líbí se mi i jako matce :-)

Chevas: Naprosto super Konečně adventura ze staré školy. Krásná ručně kreslená grafika, příběh a atmosféra. Prostě paráda. Tak má vypadat kvalitní hra a ne jako většina dnešních jak je v módě říkat "produktů".

Lucie: Nejlepší hra co jsem kdy hrála. A to jsem jich hrála opravdu hodně.

Petr: Výborná, nápaditá hra.

Engi: Tuto hru jsem hrála s kámoškou ve škole je vážně super můžu jen doporučit.

Honza: Skvělá hra !!!!!!!

Radka: Krasny pribeh a grafika. Ladne se hraje. Moc me to bavilo. Doporucuji.

Ema: Všichni máte pravdu je to ta nej hra co jsem nikdy ještě nehrála až teď no bomba.

Moc děkuji všem našim fanouškům za jejich hodnocení! Moc si vážím těch, která jsou tady, i mnoha dalších na Google Play.

Petr, autor knihy i příběhu hry

 
Hry o čarodějce Alici

Než vyjde kniha Polepšovna pro čarodějky, zahrajte si zatím zdarma hru...

Alice a polepšovna pro čarodějky pro tablety a telefony se systémem Android

Alice a polepšovna pro čarodějky pro tablety a telefony Apple

Alice a polepšovna pro čarodějky pro počítače s Windows

Další díly hry (Alice a dračí magie, Alice a magické ostrovy) najdete také na uvedených stránkách...

 

©2019 Petr Mandík (petr@procarodejky.cz), Bispiral, s.r.o. | Vydavatel: Bispiral, s.r.o. | Pravidla tohoto webu a ochrana soukromí