Ukázka z knihy Ostrov čarodějů: Noční letec

Alice se opatrně vydala  dál  směrem, kde tušila pokračování pěšiny. Před každým krokem si špičkou boty osahala místo, kam chtěla šlápnout, a přitom přemýšlela, kdy nastane správný okamžik sejít z cesty doleva nebo doprava.

Dokud aspoň trochu viděla kolem sebe, vnímala, že cestu většinou lemují  křoviny,  které  jen  sem  tam  na  chvíli  střídají  louky s nízkými stromy. Právě takové místo by se teď Alici hodilo. Jen by ho ve tmě musela najít. 

Co když ji ale nikdo nehoní? Co když má jen její strach velké oči?

Zastavila se a chvilku čekala. Mávání křídel teď přicházelo zezadu zprava. Po chvíli bylo zřejmé, že se zase přibližuje.

Alice znovu vykročila vpřed. Tohle je opravdu divné. Co má dělat?

Právě ve chvíli, kdy jí bleskla hlavou tahle otázka, mraky zase poodkryly kousek měsíce a Alice jen kousek vpravo před sebou zahlédla další skupinu stromů. I když věděla, že takhle potmě může snadno o něco zakopnout nebo do něčeho narazit, rozeběhla se k nim. Vzápětí za sebou uslyšela několik mocných máchnutí křídly a pak...

... pak jejich zvuk nahradilo svištění vzduchu. Teď už nepochybovala, že noční letec míří za ní a že je opravdu velký. Byla by se otočila, ale netroufala si. Už takhle běžela skoro naslepo, protože díky slabému svitu měsíce získala jen matnou představu, co se nachází před ní. První stromy se rychle blížily a Alice mezi ně potřebovala vběhnout a někam se ukrýt.

Právě když míjela první z nich, tak se to stalo: její pravá noha se za něco zachytila, snad za spadlou větev, ona zakopla a svalila se na zem. Přitom se pravým loktem praštila o něco tvrdého.

Vzápětí  pochopila,  že  se  snažila  uniknout  marně.  Jen kousek nad ní se zase ozvala ta křídla a poté přímo před ní do tmy mezi stromy cosi přistálo.

Schoulila se do klubíčka a čekala.

Petr M, květen 2023

Sleduj naše novinky i tady: