„Babi, ráda bych se tě ještě na něco zeptala. Je to pro mě důležité,“ začala Alice, ještě než ukousla první sousto. K téhle debatě se chystala už dlouho, ale pořád nemohla najít vhodný okamžik. Teď už neměla na co čekat.
„Věděla jsem, že to přijde,“ odpověděla jí babička a Alice se na ni překvapeně podívala. „Věděla jsem, že se poté, co ses dozvěděla o svých čarodějnických schopnostech, budeš chít zeptat na svoje rodiče. Mám pravdu?“
Alici zase překvapilo, jak moc dobře jí babička rozumí. Jen přikývla. A pak přece jen dodala: „Já vím, že o nich nerada mluvíš...“
Nutno říci, že slova, která právě vyřkla, nevystihovala skutečnost přesně. Babička totiž o jejích rodičích nemluvila vůbec. Nikdy. Alice od ní věděla, že máma odešla, když byla Alice ještě úplně malá. Nic víc. A o tátovi nemluvila nikdy. Alice si ani jednoho z nich nepamatovala, a dokonce je nikdy neviděla ani na žádné fotografii.
„Máš pravdu, Alice, mluvím o nich nerada. Ale také vím, že právě teď už nemůžu mlčet. I když to, co ti povím, ti asi nijak zvlášť nepomůže. A určitě ti to neudělá radost.“
Alice nevěděla, co na babiččina slova říci. Ta na chvilku zaváhala a pak pokračovala: „Určitě ti vrtá hlavou, jestli byla tvoje máma také čarodějka. V tom tě asi zklamu: nebyla. Že nejsem čarodějnice já, asi tušíš,“ usmála se, „i tvůj děda byl docela obyčejný chlapík. Tedy, ne obyčejný, ale...“ teď se babička zarazila a na chvilku se zamyslela, než pokračovala: „... prostě nebyl čaroděj. Tvoje máma byla v tomhle ohledu úplně obyčejná. Normální holka.“
Aspoň v téhle věci měla tedy teď Alice jasno. A co její táta? Proč ji oba opustili?
Než se stačila zeptat, babička pokračovala: „Tvého tátu jsem neznala. Jen jsem ho dvakrát nebo třikrát zahlédla u našeho domu, když se pro mámu zastavil. Byl o hodně starší a nevím, čím jí zamotal hlavu. Říkala jsem jí, ať je opatrná, ale asi málo. Nebylo to nic platné. Pak ses narodila ty.“
„A?“ vyhrkla Alice, „co bylo pak?“
„Už když s tebou byla máma těhotná, tvůj otec se vypařil. Nevím, kam odešel, máma o tom nikdy nemluvila. A když ses narodila, odešla i ona. Beze slova rozloučení. Jednoho dne jsme spolu normálně mluvily tak, jako teď ty a já, druhý den byla pryč. Nemohla jsem uvěřit, že tu nechala svou úžasnou malou dcerušku, která ji tolik potřebovala.“
Babičce teď tekly po tvářích slzy a Alice do nich neměla daleko. Jak jí to ti dva mohli udělat? Jak to, že ji tady nechali samotnou? Byl její táta čaroděj? Nejspíš ano. Vždyť jí to koneckonců říkaly i dozorkyně z polepšovny pro čarodějky. Ale kam zmizel? Přišel sem jen nakrátko a pak se vrátil do světa magie? Odešla máma za ním? Proč ji ti dva nevzali s sebou? Stalo se jim něco?