Minule jsem se vám tu svěřoval, že rozhodování o tom, co s napsanou knihou, není vůbec snadné. Nakonec se všechno vyřešilo snáz, než jsem čekal, a ve chvíli, kdy tohle píšu, už je kniha v tiskárně. Věci totiž nabraly rychlý spád...
Možná, že si vzpomenete, jak jsem se v létě rozhodoval mezi vydavatelstvími Klika a Pointa... V září se ale nakonec stalo něco, co moje plány zásadně změnilo: Potkal jsem se s majiteli vydavatelství Lirego. Seděli jsme v jedné z pražských restaurací, bavili se o Polepšovně pro čarodějky, o jejich knižních plánech i o spoustě dalších témat. Přiznám se, že jsem z téhle schůzky odcházel nadšený: Asi to bude znít trochu jako klišé, ale majitelé Lirega se opravdu knížkám věnují s radostí a s láskou - a na spoustu věcí, o kterých jsme se bavili, mají stejný pohled, jako já. Byl jsem rozhodnutý svoje dosavadní plány změnit - a ještě ten večer jsem jim poslal rukopis Polepšovny pro čarodějky.
Stačilo několik dní
Zatímco redaktoři velkých vydavatelství si dávají se čtením rukopisů na čas - a pak, mnohdy po řadě měsíců, přichází na řadu další dlouhé schvalování na nejrůznějších poradách, tady jsem během čtrnácti dnů věděl, co bude dál. Lirego vydá Polepšovnu pro čarodějku co nejdříve tak, aby si ji opravdu stihli všichni přečíst už letos na Vánoce, jak jsem sliboval. Přiznávám, že už jsem začínal mít vážnou obavu, zda se mi slib podaří splnit.
Následující týdny byly docela hektické: Výtvarnice dokončila obálku, nad jejímiž návrhy jsme spolu čile diskutovali už od léta, v Liregu běžely korektury, sazba, zařizování tiskárny... Ještě poslední autorská korektura, další schůzka s vydavateli a je to tady, knížka míří do tiskárny. Přiznám se, že už se mi po tom pocitu opravdu stýskalo. V časopise jsem ho kdysi zažíval každý týden, takže mi docela zevšedněl, ale teď, po řadě let, to byla zase radost: Dokončíte poslední korekturu a za pár hodin už nad vším převezmou vládu tiskaři a jejich stroje...